čtvrtek 14. února 2013

Dvoubarevné sušenky aneb valentýnská tortura

K dnešnímu svátku sv. Valentýna mám spíš neutrální vztah. Velkolepým způsobům slavení se vyhýbám, ale ani na něj nenadávám a pokud by mě náhodou chtěl někdo potěšit kyticí, rozhodně bych  ho s ní nešlehla po hlavě. Hlavně ho, stejně jako většinu ostatních svátků, vnímám i jako dobrou záminku k nějakému tomu tematickému pečení. Letos se mi zachtělo upéct něco jednoduchého a efektního, třeba jako sušenky... ale jak se ostatně hned dozvíte vzápětí, myslím, že jsem to trochu přehnala. :) 

Mělo mě totiž okamžitě napadnout, že většina receptů z knihy Mary Berryové není žádná procházka růžovým sadem, ale úmorné prosekávání trní mačetou. Strávila jsem tedy včera několik hodin intenzivním vykrajováním tří velikostí srdíček ze dvou druhů těsta a jejich spojováním dohromady a atmosféra v kuchyni rozhodně nebyla láskyplná. Naštěstí jsem po prvním plechu trochu otupěla, chytla ten správný grif, aby se mi ta zpropadená prostřední srdíčka nerozlamovala a radost z hezky vypadajících křupavých sušenek můj vztek nakonec přemohla úplně. 
Pokud patříte mezi trpělivé osoby nebo se rádi tak trochu trýzníte, můžete si výrobu sušenek zkusit taky. Těsto zpracujete levou zadní, nejnamáhavější je opravdu to vykrajování a finální montáž. :)

Dvoubarevná srdíčka (Zlatá kniha Mary Berryové - Dezerty a cukroví)


Suroviny: 
(recept je údajně na 30 kusů 3 mm silných, kde se asi stala chyba, že já jich mám osmdesát, ehm)  
60 g kvalitní hořké čokolády
325 g hladké mouky
175 g změklého másla
1 lžíce mléka
1 1/2 lžičky kypřicího prášku
1 vejce
150 g cukru moučka



Hořkou čokoládu nalámejte a rozpusťte ve vodní lázni.
Do mísy dejte mouku, nasekané máslo, mléko, prášek do pečiva, vejce a cukr. Třete tak dlouho, dokud směs nezačne být téměř spojená a tvarovatelná rukama, pak půlku směsi oddělte a na válu z ní vypracujte kouli (nebo co já vím jaký tvar těsta upřednostňujete) a dejte ji na 40 minut do mrazáku. Do druhé poloviny směsi vmíchejte rozpuštěnou čokoládu, opět vypracujte a také dejte na 40 minut k ledu. 
Po čtyřiceti minutách obě těsta vytáhněte, z každého si odkrojte půlku a zbytek dejte do ledničky. Na válu lehce poprášeném moukou vyválejte dva pláty zhruba 3 mm silné (lepší je opravdu spíš silnější těsto, srdíčka se lépe sestavují a pak i líp chutnají, resp. nejsou přespříliš křupavá). Pak začněte vykrajovat - nejprve ta největší srdíčka, já mám pětidílnou sadu srdíček a použila jsem tedy to největší. Vykrájená srdíčka si srovnejte na plech vyložený pečicím papírem a vykrájejte středová srdíčka - tentokrát jsem z pětidílné sady použila to úplně nejmenší srdíčko. Při vykrajování buďte co nejpečlivější a snažte se trefit opravdu doprostřed. Vykrájená malá srdíčka si vyskládejte bokem. A nyní přijde nejhorší část, tedy vykrajování prostředních kontrastních srdíček, na které jsem použila třetí největší srdíčko ze sady (Dává vám to smysl, ne? Z pětidílné sady použijete to úplně nejmenší, úplně největší a to, co je velikostně mezi těmito dvěma.). Toto vykrojené srdíčko pak musíte opatrně vyjmout a přenést do srdíčka opačné barvy, je to ta nejpracnější část, u které člověk nejvíc nadává, protože tato středová srdíčka se ráda trhají. Pokud se vám ale nerozcupují moc, stále je vysoká šance, že do velkého srdce půjdou naaranžovat a zahladit, takže nikdo nic nepozná. :) 
No a takto musíte zpracovat obě těsta. Napřed velká srdíčka, pak ta úplně nejmenší, která vyjmete a naskládáte bokem, pak vykrájíte ta prostřední, popřehazujete a nakonec doprostřed vsadíte ta mrňavá, co jste si odložili. Je to piplačka, ale jak už jsem se zmínila, po jednom plechu už člověk najde ideální metodu, jak srdíčka vykrajovat a přenášet tak, aby byly ztráty minimální a výsledek co nejestetičtější. 
Poskládaná srdíčka pak lehce poprašte moučkovým cukrem a dejte péct na 5-8 minut při 180°C - doba pečení se dost odvíjí od tloušťky sušenek, ty moje byly hotové za pět minut, ale podle kuchařky se měly péct dvojnásobnou dobu. Z trouby je vytahujte okamžitě, kdy světlé těsto začne mírně zlátnout, i když se na povrchu ještě zdají měkké - zezlátnutí světlého těsta je totiž nežádoucí a že by byly sušenky nedopečené se  rozhodně nemusíte bát, pokud je necháte "dojít" na rozpáleném plechu. 
Chuťově jsou sušenky takové normální - i vzhledem k použitým surovinám od nich nelze čekat nějakou extravaganci, chutnají prostě jako dobrá domácí sušenka, ale rozhodně jsou moc hezké a myslím, že by se s nimi ještě dalo zaexperimentovat. Zvažovala jsem, že bych příště popustila uzdu mé dětinské části osobnosti která miluje kýče, a vyrobila růžovo-kakaová srdíčka (a když píšu růžová, myslím tím chuť i barvu). Jenže kdo ví, jestli nějaké příště bude, zatím vykrajovátka nechci nějakou dobu vidět. Alespoň do Velikonoc. :) 

7 komentářů:

  1. Tak ty jsou opravdu k zulíbání, moc se ti povedlo. Budu se ale jenom kochat, trpělivost není moje silná stránka. Tuto knihu jsem viděla v Levných knihách za 99 Kč, ač jsem chtěla, tak jsem si ji nevzala. Doufám, že tam bude i zítra a asi skončí v tašce.

    OdpovědětVymazat
  2. Tyhle jsme dělaly na vánoce,ale jako hvězdičky, jsou moooc dobré a roztomilé :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, ráda bych tě pozvala na svůj blog . Předem podotýkám, že mi nejde o reklamu, ale o to, aby se o problematice, které se na svém webu věnuju, dozvědělo co nejvíce lidí a poučilo to tak laickou veřejnost, která je většinou jen plna předsudků. Blog je věnován poruchám příjmu potravy a hlavně boji s těmito nemocemi. Nehodlám se řadit k thinspo nebo podobným komunitám. Na blogu najdeš i trochu z cesty mým životem, každodením bojem s PPP, ale také spoustu rad a tipů týkajících se kosmetiky, fotek, článků o mně samé, beauty vychytávky, recenze, recepty, které nikde jinde nenajdeš a mnoho dalšího. Kdyby tě blog zaujal, budu moc ráda, když zanecháš komentář nebo se můžeš stát dalším z mých ctěných "followers". Budu se moc těšit na tvou návštěvu a přeji krásný zbytek dne. Andie :)*
    www.andie-chambers.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Jsou krásné, vždycky mi vrtalo hlavou, jak se tohle cukroví vlastně dělá :)

    OdpovědětVymazat
  5. Víš co je ale senzační? Že ta "neláskyplná atmosféra" z nich vůbec není cítit. Vypadají naprosto nádherně a já tleskám.
    .
    Jinak na tvůj blog jsem narazila, když jsem hledala recenzi na knihu Marry Berry, a jak vidím, tak ty ji máš. Doporučila bys jí? Když to tak čtu, zdá se mi to pro zdatné pekařky/cukrářky - a to já nejsem... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, on je podle mě problém většinou spíš v tom, že ty těžší recepty jsou náročné časově - rozuměj piplačka a zaprasená celá kuchyň, na techniku jako takovou míň a když už, tak jde třeba zrovna o nějaké náročnější zdobení, které se dá řešit i jinak. Ale kuchařku bych stejně doporučila i úplným začátečníkům, jsou tam fakt krásné obrázky s vyloženě motivačními účinky... :) A v Levných knihách je za prý stejně za pár kaček. Každopádně díky za milý komentář!

      Vymazat
  6. Milá slečno nebo mladá paní,
    dnes jsem narazila na Váš blog a trochu sem v něm listovala-musím říct,že Vaše kulinářké zapálení se mi moc líbí a fandím Vám. Netuším,jestli se tu ještě někdy objevím,protože su počítačový antitalent-našla sem Vás jen náhodou-ale chápu Vaše pocity při tvoření různých receptů. Někdy mě to taky "drapne" a probíhá to úplně stejně,jako u Vás.
    Přeju hodně zdraví a pohody při tvoření těchto výzev.
    Zdraví Jana

    OdpovědětVymazat

Pokud nejste zaregistrovaní uživatelé, podepište se, prosím.